Jak Rebeka přišla na svět
V srpnu 2014 jsem se v pátek ráno rozhodla, že svět už beze mě existoval dost dlouho. A že je na čase to změnit! Ovšem taková akce se nedá uspěchat, takže jsem se mezi vámi nakonec objevila až v neděli 10. 8. 2014. A obrátila celou rodinu vzhůru nohama.
A co na to říkal táta?
Už když Beky přišla na svět, musela být jako každá holka výjimečná a originální. Bohužel, její výjimečnost má konkrétní jméno - epideromolysis bullosa congenita. Pokud jste s latinou stejně na štíru jako já, prozradím, že se pod tajemným názvem skrývá v češtině sice velmi poetická, ale také velmi nezáviděníhodná nemoc motýlích křídel.
Hned, jak jsem ji uviděl, jsem si v duchu řekl: „A jsme v p... “ V tu chvíli se mne zmocnila obrovská bezmoc a beznaděj. Život se bortil, jak to teď bude? Zvládneme to? Dá se s tím žít?
Ale věděl jsem, že vedle je má milovaná Míša a venku čeká Ríša (dokonce se nám to i rýmuje). A došlo mi, že musíme bojovat. Není to lehké, to se nesnažím ani předstírat, ale tak to prostě je.
Po konzultaci s lékaři jsme se dohodli na převozu Rebeky na JIP do Hradce Králové a poté do dětské Fakultní nemocnice Brno, kde mají na motýlí křídla specializované oddělení.
A pak nastal nejhorší týden mého života. Nevěděli jsme pořádně co a jak, já neustále koukal na internet a četl jeden strašlivý příběh za druhým…
Nad vodou nás udržela rodina a kamarádi, kteří nás podpořili a pomohli i s naším malým raubířem Ríšou.
Jsme v tom spolu
Ale co říct tomu druhému? To prostě nevíte. Slov se nedostává, a to bolí nejvíc… V naší beznaději jsem naštěstí objevil centrum DEBRA.CZ, které pomohlo tam, kde jsme si sami nevěděli rady.
Tímto bych také současně chtěl celému kolektivu v čele s paní primářkou Mudr. Hanou Bučkovou poděkovat – úžasně se o nás starají a dávají užitečné rady a kontakty a pomáhají překonat prvotní beznaděj.
Jako první se nám věnovala psycholožka Mgr. Lenka Tříletá. Při konzultaci s ní jsme si Míšou řekli všechno, co nás tížilo. A jak moc jsme se obávali reakce toho druhého… A ujistili jsme se navzájem, že do toho jdeme a budeme bojovat. Bude to složité, ale my se nevzdáme!
Nevzdávejte to ani vy a bojujte! Nejenom naši prckové mají defekty - co my sami?
My jsme dokonalí?
Rebečin příběh
05. ledna 2020 Ohlédnutí za 2019Letos mi už bylo 5 let, tak jsme se s mamkou a taťkou rozhodli, že začnu chodit do školky. Ono najít školku, která by mě vzala, taky nebylo tak jednoduché, ale nakonec jsme našli tu správnou. Když…
Pokračovat ve čteníRok 2018 byl pro nás plný vodních radovánek. Hlavně v létě a to mě moc bavilo. Konečně jsi zjistila, že koupání může být i sranda a nejen bolest a utrpení.
Pokračovat ve čteníAhojda, tak se rok sešel s rokem a máme za sebou už V. ročník charitativního běhu s Rebečkou. Chtěla bych Vám všem moc poděkovat za účast a podporu při běhu. Podle mě vše dopadlo úžasně, moc…
Pokračovat ve čteníČihákovi
Naše rodina, tedy Rebečina maminka Míša, tatínek Richard a pětiletý bráška Ríša, bydlí ve východních Čechách. Až do narození Rebeky jsme žili jako kterákoliv jiná mladá rodina – svůj čas jsme dělili mezi práci a společně strávené chvíle při sportu a na výletech.
S malou Rebekou a nemocí motýlích křídel nás teď čekají velké změny a každodenní náročné ošetřování. Je to sice těžké, ale jsme pevně rozhodnuti se nevzdat, bojovat a i přes omezení žít plným a šťastným životem. Naše děti za to stojí!