Druhý týden

Tak táta se nám zdekoval na celý týden do práce, takže jsme s mamkou musely válčit samy. Myslím, že jsme to ale zvládly, mamka je moc šikovná a bezvadně se o mě stará. Týden uběhl rychle, táta v pátek dorazil s babičkou Dášou a dovezl úplatky ve formě perníků, takže jsme mu dlouhou nepřítomnost odpustily.

Víkend ovšem nebyl žádná sláva, měla jsem vysokou horečku a vůbec se mi to nelíbilo. Naštěstí mi ji brzo srazili, tak se naši zase uklidnili a i mamka si mohla dopřát zasloužený odpočinek.  

Kluci ji vzali po obchodech a za odměnu za vzornou péči ještě do cukrárny. Ta měla radost! A já taky, přece jenom s mlíčkem mamce odsávám taky spoustu energie, a čím je máma spokojenější, tím jsem spokojenější i já. A navíc si nějaké to rozmazlování teď opravdu zaslouží!

Bojujeme s infekcí

Bohužel v neděli se mi dostal zánět do nohy, teploty stouply a začaly další problémy… Na klinice navíc zrovna nebyl nikdo, kdo by měl zkušenosti s převazem takových motýlích prcků, jako jsem já, tak to nakonec zbylo na mamce. Ale statečně se s tím poprala. Pak už se to zase zlepšilo, teplota mi klesla a neobjevily se ani nové puchýře, tak byli všichni veselejší.

V pondělí už musel Ríša poprvé po prázdninách zase do školky, a tak se tam vypravil s tátou. Ti dva o sebe pečují a nedají jeden na druhého dopustit, takže když se Ríša styděl, táta ho naučil trik, jak rukou odehnat trému a stydlivost. Paráda! Ovšem já tedy asi stydlivka nebudu, už 14 dní ležím v posteli jenom v plínce, návštěvy nenávštěvy, takže mám parádní trénink.

Úterý to už je jiné kafe, ráno se kolem mne rojí pět doktorů, oči navrch hlavy a zase nevědí, co s mojí horečkou. Naštěstí již měli výsledky pátečních stěrů, a věděli proti čemu zasáhnout napřímo. Kanyla do hlavy tedy není nic příjemného, ale pomohla a konečně byli rodiče zase o něco klidnější.

Ríša zatím dostal nové brusle a hokejku a táta dostal zabrat s papírováním. Byrokracie tady bují, a když ho honili jako nadmutou kozu s tím, že si pro zbytek papírů má přijít zítra, tak je poslal kamsi. A já se mu vůbec nedivím!

Diagnóza nejistá

Napětí houstne, některé z testů budou brzy hotové, ale na jiné zase prý půl roku počkáme. Takže zatím můžeme jenom doufat, že to všechno dobře dopadne…

Mamka si neužije ani chvíli klidu a dostává další ránu – zase se do mě dal nějaký zánět. A navíc na dětské JIPce aktuálně není nikdo, kdo by mě uměl převázat, tak se toho musí ujmout sama. Je statečná a šikovná, tak se jí to povede skvěle, ale na náladě jí to rozhodně nepřidá. Zase zesmutní a přemýšlí, proč se to všechno muselo stát zrovna nám…

Co si budeme říkat, prostě to není fajn.

Ale zítra už bude zase veselejší povídání, protože táta slíbil, že se s námi podělí o zážitky z čistě chlapské domácnosti, kterou teď s Ríšou vedou. Už se na ně těším!